Pocit prázdnoty
Dobrý den . Poslední dobou dosti přemýšlím o životě.Ted v 37 letech jsem zjistili,že mi můj život protéká mezi prsty jako potůček bublající mezi horskými kameny.Od svých 19 jsem mámou a nic jsem nepoznala jen doma s dětmi.Jsem sice podruhé vdaná,snad štastně,mám celkem čtyři děti -1dceru z předchozího manželství a 3 děti s nynějšího manželství.Z toho jeden syn je psychomotoricky postižený. A přesto cítím,že jsem sama.Potřebuji cítit mužskou náruč,takzvané bezpečí a to jaksi mi nemůže ten můj dát.Mám pocit jako kdybych mu nahrazovala maminku,kterou ve svých 16 ztratil na rakovinu.ve všem jsme se také podřídili svým dětem.Nemáme proto společné lože a spíme každý v jiném pokoji .On spí u TV a já s dětmi a dcera Nikola 17 let má svůj pokoj.Chybí mi pocit,že rodině na mě záleží a že mě nemají jen jako služku na domácí práce.A také mi chybí opravdové upřímné přátelství s člověkem kterému se mohu se vším svěřit a on mě.Chci se znovu smát a ne jenom brečet .Mám akorát pár virtuálních známých ,ale ti nejsou skuteční.Prosím jak z toho zoufalství mám jít ven.Děkuji za odpověď.Kabelová Lenka
Dobrý den.Nesmírně si vážím Vašeho vyprávění.Důvěry,kterou jste "obdarovala"mě jako ciz...
