Trauma z macechy
Dobrý den, já bych měla takový dotaz. Jedná se o mojí sestřenici (7 let), které v necelých 4 letech zemřela maminka. Se smrtí maminky se vyrovnala (myslíme si) docela dobře, prostě věděla, že byla moc nemocná (zemřela na rakovinu).Vždy byla spíše konzervativní, neměla ráda nové věci,lidi atd...Jelikož žili s tátou sami, vytvořila si k němu pouto a chtěla jenom jeho. Když jsem jí hlídala a přijel táta měla radost a těšila se domů. Ale najednou nastal obrat. Vůbec nechtěla domů, chtěla být s námi, hlavně u babičky z matčiny strany. Její táta si domů přivedl paní, znali se pár měsíců a ona tam bydlela. Měla dva nemocné malé kluky (měli nějakou porochu, nevím přesně jakou). Ničili jí hračky a tak z toho byla smutná. Tuto paní nahradila jiná. S tou její táta žije asi rok. Ta má 15cti letého syna a teď spolu čekají dítě. Vystrnadili jí z jejího dětského pokoje,kde byla od miminka. To jí moc mrzí a nese to velice špatně. Nová macecha je na ní zlá,nemá jí ráda,křičí na ní. To jsme viděli na vlastní oči, takže si to nevymýšlí. Naše babička si jí bere dost často k sobě, ale to není řešení. Když tam jedeme na návštěvu, před macechou je úplně jiná, nekomunikuje s náma a bojí se před ní cokoli říct, ráda by s náma šla ven, ale před ní říká, že nechce. Doma si jí nikdo nevšímá a často musí být zavřená v pokoji a neotravovat.Často nám tajně od táty z mobilu volá,že tam nechce být ať si pro ní přijedem. Myslím si,že to pro psychiku malého dítěte není vůbec dobré. Dalo by se s tím něco dělat? Můžeme jí vzít někam k psychologovi, aniž by to veděl její táta? Babička s ní chodí k lékaři běžně... Už se dál nemůžu dívat, jak to dítě doma trpí... Děkuji za odpověď.
Dobrý den, Deniso, jste zřejmě citlivý člověk, kterému není lhostejno, co se děje v jeho ok...
